Obsazení

Miroslav Roud – leader (kytary, zpěv)
Ex.: The Monks, Albatros, Novus XXl, Spirála, Singl, Bohemia Quintet - Německo, 3 Friends –Německo, Švýcarsko, Rakousko; Muzikál Vivat Las Vegas – Hanau – Německo; kapela Zuzany Stirské, 20 let profesionálního angažmá v hotelech Pupp, Imperial, Richmond – Karlovy Vary.
Veronika Roudová (klávesové nástroje, zpěv)
Ex.: Hiatamadln – Německo, Lady & Friends- Karlovy Vary, White & Black- Plzeň,. Současně: sólová klavírní dráha – Praha, Taneční orchestr Ozvěny – Plzeň, pedagog ZŠU Stod, Holýšov a Hořovice obor klavír a zpěv.
Josef Kanta (basová kytara, zpěv)
Ex.: Taneční orchestry O. Hellera, V. Richtera, J. Beránka a J. Cinka. Skupiny: Omikron, Combo, B Studio, Spirála, Singl, Bohemia Quintet – Německo.
Luděk Kružej (bicí nástroje, zpěv)
Ex.: Corpus, Spirála, Novus XXl, Prorock, Starý psi.

Historie kapely

Kapitola první.

Možná něco jako postupný vývoj, vzestup a pád, možná něco jako pár kapek deště a pak liják, nebo snad jako pár vloček sněhu, lavina, obleva a za ní povodeň, a možná snad i hlt piva a za ním valící se sudy „Gambáče“. Ale zcela jistě nekonečná a klikatá cesta, lemovaná špalírem příznivců, fandů, kamarádů a kamarádek i milenek, ale také cesta blátivá, rozkopaná a zatarasená komunistickou policií, ať už hospodářskou, nebo STB. Cesta vinoucí se od roku 1972, cesta postupně se měnící v dálnici, na kterou uprostřed výstavby došly „prachy“.

V roce 1972 parta kluků založila country & westernovou skupinu s názvem Berde, zvoleným podle starého hudebního nástroje podobného kontrabasu. Skupina hrála ve složení:

Miloš Boura kytara, zpěv - kapelník
Jaroslav Sommer berde, kontrabas, zpěv
Libor Belšán banjo, harmonika
Vladimír Vicenda zpěv, rytmika
Miloš Hornát dvanáctistrunná kytara
Zdeněk Konečný housle – občas hostoval

Někdy v roce 1975 se hoši svých C&W ideálů začali pozvolna vzdávat a postupnou výměnou svého obsazení a repertoáru zamířili do vln středního proudu, do prostředí tehdejších plzeňských tančíren, které v té době sloužily mladé generaci podobně, jako dnes slouží rockové kluby.

Přijali nový název kapely Spirála a na pop music se vrhli v této sestavě:

Miloš Boura “Bourák” klávesové nástroje, kytara, zpěv – kapelník
Jaroslav Sommer bass, zpěv
Václav Vacek bicí
Vladimír Vicenda zpěv
Libor Belšán zvuk

Miloš alias Bourák Jarda Sommer alias Neděla Střídaly se nejen štace, ale i muzikanti, a to zejména kytaristé. Čenda Voráček, totálně nespolehlivý Pražák, po něm Zdeněk Brožka, kterého na čas vystřídal Petr Kůs.

V roce 1980 přijala Spirála dlouhodobé angažmá v Plzni Skvrňanech v tančírně s typickým komunistickým názvem Jednota. V následujícím roce nastoupil k bubnům Luděk Kružej, zpěváka Láďu “Lajdáka” Vicendu vystřídal Petr Režný a o pár měsíců později přišel za Petra Kůse kytarista Míra Roud.

Ve Spirále se tak sešli dva kolegové ze skupiny Novus XXI. Míra a Petr - oba s hodně podobným hlasovým zabarvením a Spirála konečně začala spirálovitě stoupat vzhůru, týden po týdnu, měsíc po měsíci, závit po závitu, tak jak to má Spirála ve svém technickém popisu. Tramvaje jedoucí v podvečer do tančírny ve Skvrňanech byly stále více plné, židlí v sále začínal být nedostatek a hosté se začínali městnat nejen na parketu, ale i u baru.

Luděk alias MatějPetr Režný (později Opatrný)Míra RoudMíra Roud a Petr Režný

V té době přivedli na svět němci muziku, svůj druh punku, kterou si pokřtili jménem Neue deutsche Welle - Nová německá vlna, což jistě nebyla pro mnohé bůhví jaká krása, ale s recesí sobě vlastní a s obrovskou chutí provokovat bolševika Spirála nejen přijala tu hrůzu do repertoáru, ale navlíkla na sebe bizarní punkové kostýmy a nalíčena, vlastně počmárána divadelními šminkami, uvedla tehdejší německý hit kapely Trio : Da, da, da. Tato, pro naprostou většinu muzikantů s vytříbeným hudebním vkusem a ostatních soudných lidí, totální “pitomost”, doplněná na tehdejší dobu šokujícími kostýmy, neskutečně zabrala a v Jednotě se začali dít “opravdové” věci.

Několikanásobně převýšená kapacita hostů, desetinásobně předražené vstupenky, dlouhé fronty před vchodem, “narvanej” parket, potoky alkoholu a vibrující betonová podlaha, rozkmitaná do rytmu skákajícími diváky. A protože zájem o to divadlo, jak mnozí nazývali ten “Novovlnný set” kapely, vzrůstal, následovaly další skladby, ale již s českými texty a bylo ještě více veselo, ještě větší “týjátr” a další nové hity : “Křídly mávám”, “Růža, Moje Růža” a “Fanatik”.

Míra a Luděk Míra Roud - Křídly mávám Luděk Kružej

Petr RežnýJarda Sommer

Libor BelšánV době, kdy na Spirálu do Jednoty chodilo stále více a více lidí, ale také stále více a více kontrol z kulturních středisek, hygienických stanic zabývajících se měřením hluku, kdy přibývalo udání na repertoár kapely, který se rozhodně “bolševikovi” nelíbil, odešel z kapely Petr Režný do nově vzniklé pražské dechové kapely Pivoňka.

Petrův odchod způsobil sice jeho fanynkám smutné překvapení, ale kapela už měla našlápnuto a jela jak “Půl sedmá” na Žatec. Na krátký čas Spirála ještě zkusila spolupracovat se zpěvákem Pepou Vítem, ale nebylo to ono. Míra převzal zásadní část celého repertoáru jako frontman kapely, kterou už vlastně od svého příchodu do Spirály hudebně vedl. A Spirála ještě více přitvrdila. Přitvrdil však i “bolševik”, přitvrdily i kontroly a s nimi spojené zákeřné buzerace. “Komoušům” se nehodilo do krámu, že jejich dělnickou mládež ovlivňuje populární kapela, ba co více - imperialistickou rockovou muzikou. Nelíbilo se jim, jak je socialistická mládež formována pod vlivem nepřátelské kultury, ale i alkoholu, který k tancovačkám nesporně patřil. Drogy tehdy naštěstí nebyly v Čechách k mání. Inspektoři provedli několik razií zaměřených na podávání alkoholu mladistvým, které se podařilo kapele a personálu párkrát zhatit tím, že své mladé a přiopilé posluchače ukryli v šatně, nebo vypustili zadním vchodem. Nějaký práskač se však vždycky našel a příští šťáru už fízlové provedli důkladně a za všech stran, vchodů a oken.

To příslovečné ucho se utrhlo. V šatně kapely fízlové sice nikoho nevyčápli, ale úlovek byl přesto tučný. Na zdech šatny nebyly, jak tomu je v každé pánské šatně, erotické či pornografické fotografie, ale zhanobený obraz prezidenta Gottwalda a přiblblé, kýčovité obrázky sovětských partyzánů, dokládající posměšný postoj kapely ke všemu co zavánělo bolševismem. Na zdi však visely také červené plastové desky, přibité obrovským hřebíkem, stejně velkým jako hřeby použité k ukřižování Ježíše Krista. Červené plastové desky s nápisem: “Kádrový spis příslušníka STB”. A to byl malér! Nejen, že měli důkazy o protisocialisticky smýšlející hudební skupině, ale hlavně měli úžasnou starost, jestli muzikanti nezískali spis plný tajných informací.

Nezískali! Byly to prázdné poničené desky, nalezené v hromadě stavební suti, vyvážené z budovy tehdejší Krajské správy SNB. Červené desky přibité na zdi pod obrazem Gottwalda ozdobené bachařskou čepicí, brýlemi zvané Pinochetky - podle diktátora v Chile a s rámem obrazu oblepeným kolem dokola Žádostmi o devizový příslib, potřebným to dokladem k cestě na Západ. Po sérii výslechů to na kriminál v té době prozatím nebylo, ale na padáka z tehdy tak zvané kulturní fronty a zákaz činnosti v Plzni ano.

Následující roky Spirála přijímala “kvartální” angažmá v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Příbrami, Kdyni a Klatovech. Do Klatov už ale nastoupila s novým basistou Pepou Kantou - zkušeným, rytmicky přesným basákem s pregnantním zvukem a neskonalou muzikantskou invencí. Každodenním hraním v nočních barech kapela neustále stoupala jak technicky, tak interpretačně. Hrát však téměř denně dlouho přes půlnoc a ráno už zase zařezávat na svých občanských pracovištích, to už je pořádná porce dřiny, hodně najetých kilometrů a odříkání rodiny a spánku. Kdo to nepoznal, ten neuvěří.

Kapela se však chtěla vrátit do Plzně. Na řadu přišla finta, již dříve mnohokrát vyzkoušená jinými kapelami. Změna názvu, změna kapelníka a kýžený návrat byl tady. Spirála po dohodě s bývalým kapelníkem Novusu XXI - Honzou Černým, přijala nejen název Novus XXI, ale i přehrávkovou licenci. V tehdy velmi populární plzeňské tančírně Sport šéfoval Honza Lorenz, který se nebál soudruhů a kapelu na delší dobu angažoval. Po Sportu následovalo angažmá ve Sputniku, Domu kultury a nakonec přišla na řadu vyhlášená noční “konečná” plzeňského podsvětí, kavárna Slavie.

Kapela se stále zdokonalovala nejen muzikantsky, ale i aparaturou a jednotlivými nástroji. Nákup takového zboží byl v té době v Československu prakticky nemožný, protože k mání byly pouze výrobky tuzemské, z valné většiny pro potřeby špičkové muziky nepoužitelné. Jeden ze způsobů jak koupit kvalitní techniku byl naprosto nelegální a velmi riskantní, ale doposud vždy spolehlivě fungoval. Nelegálně nakoupené “vyvekslované” německé marky putovaly v kapsách německých turistů zpět na Západ spolu s objednávkou zboží a dále pak na bankovní účty obchodníků. Ti pak zboží vybavené falešnými darovacími listinami zaslali do Československa. A když už to tak hezky a hladce šlo, nakoupili hoši ze Spirály, resp. Novus XXI zboží další, a zase další, které pak obratem prodali. A znovu, více a více a ještě nejvíce, až se tou nenažraností to příslovečné ucho utrhlo podruhé. Spadla klec! Doslova i do písmene. “Bourák” putoval na Bory do vazby a zbytek kapely od výslechu k výslechu. Až tak moc ti policajti blbí nebyli, jak se o nich vymýšlely a stále vymýšlejí anekdoty. Čmuchali, čmuchali, až vyčmuchali. Ten malér musel zákonitě přijít. Ucha už byla utržena, nebylo už za co držet a kapela se na dlouhou dobu pod tíhou událostí rozpadla.

Na celém tom pádu a konci kapely bylo však přeci jen něco pozitivního. Při výsleších prováděných nejen na kriminálce, ale i v Borské věznici nikdo nic na nikoho “nenaprášil”, nikdo se nepoložil, nespustila se lavina důkazních výpovědí a řízení usvědčujících jeden druhého a po třech měsících museli Bouráka zprostit viny, pustit na svobodu a vrátit všechny zabavené nástroje.

Kapitola druhá.

Zárodky nového formování kapely vznikly v březnu 2010 na koncertu “Rozloučení se Standou Pilcem”, který v tom roce zemřel. Standa byl zpěvákem všech možných kapel, mimo jiné původního Novus XXI. K této akci byl pozván Míra Roud, který zformoval za tímto účelem Novus XXI. Kapela zahrála společně s dalšími formacemi nazkoušený program sestavený zejména z písní, kterými rozdával Standa radost svým tehdejším posluchačům. S tímto postupně se měnícím Novusem XXI si muzikanti zahráli ještě na dalších, velmi zdařilých akcích. To už se za bicí posadil Luďěk Kružej a za klávesy a mikrofon Veronika Roudová, Mírova dcera. Všechny ty koncerty zajišťoval Míra společně s Luďkem. Koncert “Plzeňské rockové legendy” v Alfě byl natřískaný posluchači a měl fantastický ohlas. Pořad byl tentokráte věnován především památce Milana Buzinkaye a Sváti Chládka. Všem bylo jasné, že není poslední.

Tentokrát přišel Luděk s nápadem připravit k výročí 17. listopadu koncert, který by oslovil fanoušky Spirály, a po létech umožnil jejich setkání. Koncert se konal 16.11.2013 v pivnici Husovka, a dostal název “V jednotě je síla”. To už byl přizván i Petr Režný, nyní již jako Petr Opatrný, když přijal příjmení své tehdejší manželky. Na koncertu si zahrál a zazpíval také Petr Kůs. Kapela připravila program sestavený z hitů, které vládly v osmdesátých létech v tehdejší Jednotě, ale diváky hlavně zaujala předvedením celého setu v bizarních kostýmech a s videoprojekcí. Ta atmosféra, která panovala celý večer, ta upřímná radost lidí, že se sešli, že se znovu vidí, že opět zažívají tu radost a bezstarostnost svého mládí, slyší své dávno zapomenuté písně a tančí, byla omamující. Byť to nebylo původním úmyslem, bylo jasné že tím to nekončí, ale znovu začíná. Ihned po koncertu začal Míra lanařit Pepu Kantu k návratu do kapely a o měsíc později už se začal chystat nový koncert a comeback kapely Spirála byl dovršen.

Míra Roud kytary / zpěv - leader kapely
Veronika Roudová klávesy / zpěv
Petr Opatrný zpěv/ akustická kytara, perkussion,
Pepa Kanta basová kytara / vocal
Luděk Kružej bicí nástroje / vocal

Kapela přijímá název Spirala Theatre Show, který zvolila nejen proto, že chce nadále dělat “tyjátr” v převlecích a provozovat k muzice i legraci, ale také proto, že Bourák s Nedělou a Liborem, kteří byli u původní Spirály, se již do této sestavy nevešli a hrají si znovu svoji původní country music. Po roce a půl z kapely odchází Petr Opatrný, tentokrát z osobních důvodů a stejně jako před léty se nic neděje a kapela jede dál jak mezinárodní expres na Mnichov.

Uplynulo hodně vody v plzeňských řekách, hodně se změnilo, a nejvíce to podstatné - že úřady muzikanty nepronásledují a nezakazují jejich činnost, a to proto, že je dnes neřídí “bolševik”, ale lidé jako Lem nebo Míra Brabec. Lidé, kteří koncerty “V Jednotě je síla”, “Rock & Roll proti drogám”, “Mamutí a labutí jezero” a “Spirala Theatre Show – Plzeň 2015” naopak podporovali a stále podporují. Díky!

Díky všem, kdo na nás nezapomněli, díky všem, kteří se mezitím narodili a díky všemu dobrému co nás ještě spolu čeká.

Míra Roud